neznámý autor, akvarel, kolem 1840, výřez, z Kateřina Bečková--Zmizelá Praha

Středa 7. února od 1800

Barbora Šebová: Romové – historie, jazyk, kultura
sebovab@seznam.cz


1.Historie  

Původ Romů

  • objevení indického původu Romů – setkání Stephana Váliho se 3mi indickými mladíky na univerzitě v Leibenu r. 1763 – zapsal si tisíc slovíček a ty porovnal s jazykem Romů z okolí Komárna (vyprávěl to neznámému Němci, který to publikoval)
  • 1775 – začal Augustin Ab Hortis publikovat články o „Cigánech v Uhorsku“, kde toto setkání popisuje
  • Grellmann (1782) a Rüdiger začali srovnávat romštinu s jinými indickými jazyky – prokázali indický původ Romů a položili základy vědnímu oboru romistika

Život v Indii

  • Hypotézy o Romech jako o původních obyvatelích – Domové – nejbližší příbuzní Romů. (hlásková změna d na r). Příslušníci domských kast se i dnes věnují profesím, které jsou spjaty s romskou tradicí – kovářství, kotlářství, košíkářství, výroba sít, práce s hlínou vč. cihel, pěvecká, hudební a taneční produkce i jiné formy zábavy – předvádění zvěře, akrobacie...)
  • Rozvaliny domských tvrzí v okolí města Górakhpur (sv Indie), postava domského krále Heruky v buddhistické tantrické literatuře – Sádhanamálá, 8. stol.n.l.
  • Cca. 1500 př.n.l. okupace kočovnými Áricji – postupné podmaňování původních obyvatel, zavedení nového spol. systému (základ dneš. kastovního systému). Původní obyvatelé se dostávají na nejnižší stupeň spol. žebříčku
  • Předkové Romů mohli být v Indii členy vyspělého společenství
  • Z Indie si Romové přinesli meziskupinové rozdělení na základě profesnosti a rituální čistoty a také prvky původních předárijských náboženství (Šaktí, význam aparavidjá – mimosmyslového poznání ad...)

Odchod z Indie

  • hypotézy o odchodu – vpády dalších kmenů (od 6.stol. Mongolové, od 7. stol. Arabové)
  • - migrační pohyby domských kast související s jejich monoprofesností, pryč z území postihovaného suchy a ze statutu nejnižšího sociálního postavení
  • cca 8. – 10. stol. – dle Michala Beníška

Příchod do Evropy a pojmenovávání Romů

  • před příchodem do byzantské říše, pobyt na úz. Perské říše – slova perského původu v romštině, část Romů se usídlila v Arménii – Lomové
  • všechny romské dialekty obsahují řecké výpujčky = delší pobyt na úz. Byzantské říše
  • první doložená zmínka, týkající se velmi pravděpodobně Romů – 1068 v kronice mnicha z kláštera na hoře Athos. Zmiňuje se o „Athinganoi“, pohybujících se v oblasti Cařihradu. Považováni za heretické kacíře, protože se věnovali věštění a černé magii, lidé se měli vyvarovat kontaktu s nimi.
  • z výrazu Athinganoi se vyvinulo apelativum Cikán, slovo Athingan i později Cikán mělo od začátku negativní zabarvení
  • označení Romů v záp. Evropě– Gypsies, Gitanos – ze slova Egypcians, Egypcions – Romové sice nepocházejí z Egypta, ale delší dobu pobývali v obl. tzv. „Malého Egypta“
  • egyptská legenda o pokání
  • etnonymum Rom – člověk, muž, manžel, příslušník dané skupiny (romňi – Romka, též manželka)
  • vlastní označení jiných romských skupin: Sinti, Manušové, Romaničelové, Kale
  • rozdíl mezi etnonymem a exonymem (Rom/Cikán)

 Příchod do střední Evropy

  • 14. stol. – zprávy o přítomnosti Romů v Uhrách
  • Na úz. dnešního Slovenska se v 15. stol. pohybovaly skupiny, jejichž vůdci (Sindel. Panuel, Michal, Ondřej) přijímali po vzoru dominantní spol. pojm. král nebo vojvoda = později apelativum vajda
  • Prokazovali se průvodními glejty
  • 1417 1. zmínka na českém území – pražský kronikář
  • V témže roce vystavil Zikmund Lucemburský v Lindavě glejt pro skupinu „cikánských křesťanských psanců“
  • 1422 papež Martin V. glejt pro Romy vedené „vojvodou“ Ondřejem
  • 1423 vydal Zikmund další glejt na Spišském hradě pro skupinu „vojvody“ Ladislava – brzy ho měla i skup. krále Sindela = spojení mezi skupinami
  • Intenzivní pohyb v 15. stol – expanze Turků?
  • 15. stol. Do západní Evropy – Francie „Bohémiens“ = později „bohém“, Německo, Španělsko, Holandsko, dánsko a Norsko. Ve VB po roce 1500
  • Východní proud do Polska, Finska a Švédska
  • V Rusku už v té době Romové z Arménie a z Balkánu
  • V Rumunsku postupně znevolněni (nepostradatelná pracovní síla – třeba udržet násilím). Stali se majetkem panovníka, klášterů a církve, časem i bojarů. Prodej a směna otroků. Otroctví zrušeno až v r. 1856 (1864 – de iure)

Vývoj vztahů mezi Romy a Evropany

  • zpočátku relativně blahosklonný vztah Evropanů k Romům se měnil – totálně odlišný vzhled, zvyky, oděv, jazyk
  • vzbuzovali odpor církve – jejich pojetí víry bylo specifické, vztah k církevním institucím vlažný a navíc provozovali bílou i černou magii!
  • Některé skupiny parazitický způsob života (řemesla sjednocená do cechů, zisky z vlastních produktů nebyly vždy dostačující). Z důvodu možnosti okrajového uplatnění svých výrobků zachovávali kočovný způsob života
  • domněnky o přisluhování Romů tatarským a později tureckým nájezdníkům – požár v Praze 1541, při němž shořely zemské desky byl bez důkazů přičítán Romům. Přitom mnoho romských kovářů v Uhrách se podílelo na výrobě zbraní pro protiturecká vojska. V českých zemích dostal v r. 1481 Jan ze Slupska od Matyáše Korvína jméno Cikán jako projev uznání za to, že velel „zástupům“ Romů, sloužícím v královském vojsku
  • 1545 – Ferdinand I. – mandát o vypovídání Romů ze země
  • Příklady integrace Romů do evropské spol.: na Korfu se od pol. 14. stol. trvale usazují Romové, kteří odvádí z obdělávané půdy dávky – postačily k vytvoření samostatného léna „feudum acinganorum“ – až do 19. stol
  • Na Slovensku se Romové usazují už od 15. stol a na přelomu 19./20. stol. Jsou již nedílnou součástí venkovské ekonomiky
  • Romové přišlo do Evropy s fungujícím ekonomickým systémem cechů, byli na první pohled odlišní, provozovali praktiky pobuřující církev a byli podezříváni ze spolupráce s Turky

Život Romů v Evropě do začátku 2.sv.v.

  • 1427 – exkomunikace Romů z církve pařížským arcibiskupem (1492 vyhnání Arabů ze Španělska, poté spolu s Židy i Romové)
  • 15./16. stol – zesílení protiromské represe v celé Evropě
  • 1556 – Ferdinand I. rozšiřuje mandát – při dopadení mají být muži mučeni a pak trestáni na hrdle, ženy a děti nemají být topeny jako dřív, ale užiti k práci
  • 1697 – Leopold I. prohlásil Romy za psance – kdokoliv na potkání je mohl zabít
  • Podobně postupovala většina evropských zemí
  • Od poč. 60. let 18. stol, přistoupila Marie Terezie k programu asimilace – Romové byli povinně usazováni v Sedmihradsku a v obl. Uher. Mělo se používat neutrální označení „novomaďar“ či „novorolník“, bylo jim zakazováno mluvit romsky, mít spec. oděv, nahrazování romských jmen místními,atd...Děti oficiálně nesezdaných párů (většina), odebírány k převýchově do „řádných rodin“
  • 1784 rozhodl Josef II. o usazení romských rodin v celkem 18 moravských a 2 slezských obcích
  • Šlechtické rody Kouniců a Lichenštejnů usazovaly na svých panstvích na Moravě další romské řemeslnické rodiny
  • obrozenecký básník a katolický kněz Antonín Jaroslav Puchmajer popsal dialekt českých Romů ve vynikající studii Romani čib, das ist : Gramatik Wörtebuch der Zigeuner Sprache
  • básník Karel Hynek Mácha napsal povídku Cikáni, kterou však v letech 1825 censura nepropustila. Po Alexandru Sergejeviči Puškinovi se tak stal druhým velkým autorem období romantismu, který ve své literární tvorbě zobrazil exotický „cikánský mýtus“
  • Před začátkem 2. světové války na Moravě (a částečně v Čechách) usedlá romská populace, první středoškoláci i vysokoškolák (JuDr. Tomáš Holomek)

Druhá světová válka – Holokaust – genocida „českých a moravských“ Romů

  • Před začátkem 2. sv.v. na území Čech, Moravy a Slezska cca. 7 000 usedlých nebo polokočovných Romů + Romové „Olaští“, kteří přišli koncem 19. stol. Z území Valachie (Rumunsko) = apelativum „vlachika“ Roma – olaští Romové
  • Na Slovensku usedlí Romové + Romové olaští (cca 100 000 – hlavně usedlých)
  • V obou zemích též malá populace Sintů (Romové z Německa), částečně usedlých, částečně polokočovných. Přicházeli ve větší míře od 30. let z nacistického Německa. Rodiny Berousků ad...
  • 1927 – zákon o potulných Cikánech – cikánské legitimace pro kočovné Romy, často však postihovalo i Romy usedlé. Zákaz vstupu do lázeňských měst, odebírání dětí...
  • Podzim 1939 – nařízení o trvalém usazení kočujících osob a jejich soupis – cca 7000 „kočovníků“
  • V létě 1940 – otevření kárných prac. táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu pro „osoby práce se štítící“ – pouze romští muži – cca 1/5 obyvatel
  • 10.7. 1942 – výnos říšského protektora Reinharda Heydricha o „potírání cikánského zlořádu“ – soupis osob romského původu bez ohledu na jejich způsob života – všichni dostali cikánské legitimace a byli postupně odesláni do „cikánských táborů
  • jaro 1943 – červenec 1944 – deportace Romů z cikánských táborů i těch co tam ještě nebyli do „cikánského tábora“ v Osvětimi. Deportace na základě antropologických znaků, nepomohla ani smíšená manželství
  • Z 2. na 3.8.1944 zabito v plynové komoře 3000 Romů
  • Původní populace českých a moravských Romů de facto zlikvidována – přežilo cca 500 jednotlivců z různých rodin
  • Z celé Evropy cca 20 000 Romů v Osvětimi
  • Celkový počet romských obětí 2.sv.v. cca půl milionu lidí
  • Na Slovensku nedošlo k hromadným deportacím, ale Romové posíláni do pracovních táborů (včetně žen), vražděni gardisty, zákaz vstupu do měst, používání dopr. prostředků, znásilňování, ke konci války vypalování celých osad (romští partyzáni se účastnili SNP) – Kremnička (747 obětí), Nemecká na Hronom – 400, Ilja – 101 + deset dalších obcí
  • Romové byli oběťmi rasistické ideologie Nacismu stejně jako Židé. Prošli velkým utrpením, za které mnoho z nich dodnes nedostalo odškodnění (požadavky dokumentů z pracovních táborů, atp...)
  • Důsledky 2.sv.v. mohou mít vliv i na hlášení se k romské národnosti

Život Romů po 2. světové válce – příchod slovenských Romů do českých zemí, komunistická koncepce asimilace

  • Oblast Čech a Moravy těsně po válce prakticky bez Romů. Navrátilci z koncentračních táborů se roztrousili mezi okolní obyvatele
  • Romové přicházejí ze Slovenska: na výzvy v novinách, v rozhlase, na přímý nábor náborářů z továren a statků, poté již na příbuznými
  • Všichni dostávají práci a peníze, vznik oslavných písní o Čechách jako o „ráji“
  • Jdou: do pohraničí, do továren, na statky
  • Romové přicházeli do průmyslových měst (Ostrava, Kladno, ad.), často z vyloženě venkovského prostředí
  • Stát se rozhoduje pro politiku řízené asimilace – zákazem jazyka a kulturních specifik mají Romové „splynout“ s ostatním obyvatelstvem
  • 1958Zákon o trvalé usazení kočovných osob (po vzoru SSSR 1956) – kočovala pouze malá skupina olašských Romů, kterým byla odmontována kola od vozů a byli nuceni se usadit tam, kde zrovna byli. Za kočovníky byli ovšem často mylně považováni i pracovní migranti ze Slovenska (pro komun. úředníky byl „cikán jako cikán“)
  • 1965 likvidace nežádoucích romských soustředění (osad na Slovensku) a následný rozptyl – byly usazovány různé romské skupiny vedle sebe, rozdělení tradičních rodových komunit narušilo možnost kontroly vnitřního morálního řádu v těchto komunitách a působnost jejich přirozených autorit
  • V paneláku vedle sebe „degeši“ a žuže Roma, praktická neznalost použití technického vybavení domácnosti... – období největší morální devastace Romů
  • 1969 – 1973 – Svaz Cikánů Romů – období etnoemancipace – násilně rozpuštěn komunisty
  • 1978, 13. 12.
  • - Charta 77 přijala dokument o diskriminaci Romů a skupina signatářů tohoto sdružení vypracovala
  • úvahu O postavení Cikánů-Romů v Československu.
  • V 80. letch založil Emil Ščuka v Sokolově divadlo Romen
  • Období komunismu: morální, jazyková a kulturní devastace romského společenství u nás. Nahrazení duchovních hodnot hodnotami materiálními

Život Romů jinde ve světě – mezinárodní etnoemancipační hnutí

  • V SSSR - 1925 – otevření 3 romských škol v okolí Moskvy (3krát týdně romština), 1. romský slabikář
  • 1926 – stavba romské školy v Užhorodu (ze sbírek Romů a za pomoci TGM)
  • 1971, 7. – 12. 4.- První světový kongres Romů v Londýně, jehož se zúčastnila i delegace Svazu
  • Cikánů-Romů. Na kongresu byla ustanovena mezinárodní organizace
  • Internacijonalno Romani Unija, která byla r. 1978 přijata za člena OSN. Na tomto a dalších kongresech postupně probírána témata vlajky, hymny, holokaustu atd...

  • 8. duben slaven jako mezinárodní den Romů na paměť prvního kongresu IRU

Život po roce 1989

  • V prvních letech po převratu vznik více romských politických stran (nejznámější ROI) – 1990 – 10 romských poslanců do FS, SNR a ČNR
  • Vznik romských sdružení (Svaz romských autorů a spisovatelů, Matice romská, Dženo, Společenství Romů na Moravě, atd...)
  • 1992 – vznik Nadace Rajko Djurice – 1998 – otevření Romské střední školy sociální v Kolíně
  • Od 1997 též Evangelická akademie v Praze – dvouletý dálkový obor – sociální činnost v prostředí etnických minorit
  • Romská média – Amaro gendalos, Romano hangos, Kereka, Romano Voďi, atd...
  • 1991 – v Brně * Muzeum romské kultury (zpočátku fungovalo jako o.s. až později je stát vzal pod sebe)
  • Od 1997 – romští pedagogičtí asistenti
  • Od 1998 Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity
  • 2000 – na svém V. zasedání (v Praze) vyhlásila IRU „Deklaraci národa“ – Romové tvoří neteritoriální národ se společným jazykem, původem, kulturou a tradicemi
  • Na kongrese 2004 v Itálii – usnesení o volbě parlamentu a komisařů

 Struktura romského společenství u nás

  • v ČR nejvíce Romů „slovenských“ – cca 75 – 85%, někdy jsou též nazýváni „rumungři“ (od Rom – ungro – uherský Rom)
  • dále u nás žijí Romové Olaští – cca 10% (olaští od Valachie na úz. Rumunska), odkud přicházeli od konce 19. stol., po zrušení otroctví. V současné době především Lovarové (potomci koňských handlířů) a částečně Kalderašové (pův. výrobci kotlů) – mnoho Kalderašů žije dnes v severní i jižní Americe
  • zbylých 10 – 15% tvoří převážně Romové „maďarští“, zbytky původních „českých a moravských“ Romů a němečtí Sintové, kteří však stále udržují styky s Německem

2. Jazyk

  • romština jako novoindický indoevropský jazyk
  • indoevropská rodina, indoíránská větev, indoárijská skupina
  • navazuje na nedoložený středoindický dialekt centrálního charakteru, vykazuje však i jiné znaky
  • stále koherentní indoárijská gramatika
  • rozvoj romštiny jako psaného jazyka
  • SSSR, Rumunsko – 30.l. 20. stol. – svazy romských spisovatelů, romská periodika, romské knihy – v SSSR - 1927 – periodikum Romany zorya
  • 1929 – svaz spisovatelů Romengero Lav
  • 1931 – divadlo Romen
  • Zbytek světa hlavně po 2.sv.v. – v ČSSR – 1969 – 1973 – Svaz Cikánů – Romů – první romské publikace. 1973 komunisty rozpuštěn (odporovalo jejich politice asimilace
  • mezinárodní standardizace romštiny
  • Marcel Courthiade vytvořil mezinárodní pravopis romštiny – přijato na IV. Kongresu IRU ve Varšavě (1990)

 3. kultura

  • romská literatura
  • romské výtvarné umění – Muzeum romské kultury v Brně
  • romské divadlo a kinematografie
  • divadla: Romathan (SR), Rotatheather (Rakousko) – vlastní hry v několika romských dialektech, Phralipe (Německo) – hry světových klasiků v romštině (Sofokles, Calderon de la Barca ad..
  • romské TV a kinematografie
  • Makedonie – 1992 – TV BTR Nacional, 1994 - TV Shutel (v Šutce)
  • Bulharsko – 1998 - TV Roma – Vidin
  • Rumunsko – TV Tumende
  • Srbsko – 2004 – RTV Khrlo e Romengo – zrušena
  • Režiséři: Josef Banyák (Slovensko), Tony Gatlif (Francie)

 

 

Internetové odkazy:

www.dzeno.cz
www.romea.cz
www.rommuz.cz


foto

© 2006–2012 Komunitní centrum Kampa